Míjíme opevnění na vysoké skále,řeka Danu je tak široká, že bychom ji ani mnozí nepřeplavali. Od byzantských kupců se  dozvídáme, že jsme  na správné cestě do říše Romaioni z Byzantionu. Musíme se dostat do Orsovy, přístavu pod Paringem, tam, v zemi hor, v zemi kde největší řece říkají Danubius, žijí lidé uctívající jablka. Nedávno se všem klanům přihodila zvláštní událost. Měly nějaké vidiny, podivné postavy, letící rozpadající se jablko … Tywen mizí v mlze, nikde ji nelze nalézt.

            Z Orsovy jdeme do Paringa. Fučí silný vítr, to ještě nevíme, že tomu tak bude po řadu dalších dnů. Cestou lesy se nám všem podařilo najít Tywen. Je s námi všemi, jsme v jediném příběhu. V Paringu jsme se zabydleli v největším obydlí, společně s několika místními oporónas (sadaři). U Svaté vody získáváme hrací plochu, po které budou putovat naši skřítkové Xotikové. Jak se jim bude dařit záleží na výsledcích jablečných akcí a poté tzv. aktivitách. Do skleněné dózy vkládáme jadérka, která jsme si přivezli.

Druhý den bojujeme proti škůdcům jablek v jednom sadu a po obědě jdeme do chrámu ve Vilémově. Jsou tam obří jabloňové sady a družina Blesk získává jablko za Ovocný ráj.

Další den jsme vyrazili na východ kaňonem potoka Blaty. Brzy nás dostihla deštná bouře. A někdo po nás pořád chtěl vědět něco o dřevinách. Malujeme obrazy stromů. Jsme parta umělců! Skládáme svítící zelená jablka a v noci jsme našli kolem budovy 11 sov, každá měla vlastní jméno. Tmavé jablko s příchutí čokolády získávají Boží jablka.

Z jabloní padají jablka. Boj o sklizeň probíhá každých sedm minut. Vonící písmena nás další den vedou ke krásným červeným skládacím jablkům. To byl oříšek!

Odpoledne je vernisáž výstavy a večer je plný hazardu. Nejvíce cakoinů a hrací jablko získali Cherry rajčátka. Další den jdeme na nejdelší výpravu. Tam nás čekaly různé hry, akce Shnilá jablka a také hodná Tulys a Drinky s vojenským gulášem. Konečně se lepší počasí.

Bleskové se se svým Xotikem přicházejí do středu hrací plochy. Objevuje se text, který nás vede k tajemství čtverce SATOR a už víme, že První sadař se jmenuje Arepo. Večer je kmenový sněm, radost ogamu a příjímání…

Ráno bubnujeme a Arepo přichází. Pro místní rolníky tvoříme tři domácí zvířata. S děděm Vševědem musíme hovořit jen ve verších. Luční medúzy mají kamenný pohled. A už je to tady, objevujeme Mono milo, Jediné jablko. Jeho obránce jsme přesvědčili o svých dobrých úmyslech a jablko předáváme Tywen. To zřejmě způsobilo, že při rozdělování odměn se objevil opět Strážce času, kvůli kterému tvoříme naše příběhy a došli jsme ze Starého lesa až do Paringa. Pro Tywen otevřel portál a odvedl ji domů i s kouzelným jablkem. A nás nechal zde! Do naší doby se prý můžeme dostat jen z Chrámu času.

Večer nás čeká tancovačka a hostina.

Loučíme se se zdejším krajem, v nohách máme přes 65 km (někteří běžci mnohem víc) a svitek od pána času nás povede dál na východ, musíme dojít až do chrámu v pohoří Taurus u řeky Tigris.