… mezi krystaly a nalezišti Mehenu vidíme postavu. Muž nás spíše nevidí, než vidí, ale přesto nás varuje před pokračováním v cestě… Ale jsme tu, místo vlhkého podzimu jarní Rychleby, v chatě příjemné teplo. Naše družiny vchází do poradních pokojů. Dveře se prudce zavírají, objevují se v nich bytosti s temnými obličeji a s pyramidou srdíček na hrudi. Jsou to démoni dveří a nechtějí nás pustit ven. Jsme prý vykradači hrobů a v této pyramidě zůstaneme uvězněni navždy!

Nakonec jsme zjistili, že když obludy přemůžeme v několika úrovních činností a vědomostí, přestane bít jejich dvacet srdíček (a my se nestaneme jejich otroky) a nakonec díky fialové záři složíme z objevených písmen slovo Alabadon, jejich jméno, dveře se otevřou. Jako první se z kobky vyhrnuli borci z Třetí pyramidy. V nižším patře slyší bušení. Vychází z dveří ozdobených škorpionem a nápisem v hieroglyfech. Po chvíli dveře otvíráme a poprvé v životě stojíme tváří spíše v netvář mumie. Rozumíme její řeči. Jmenuje se Džu a my jsme ji probudili. I ji uklidňujeme, že nejsme vykradači hrobů a nakonec víme, že máme sedm dní na

-průzkum všech komnat a podlaží pyramidy

-nalezení starodávných desek s reliéfy egyptských bohů a výjevem z Podsvětí

-získání dostatečného množství vzácného alabastru na vyvážení jejího srdce

 -otevření cesty do Podsvětí

A tak v následujících dnech pracujeme v dole, obchodujeme, získáváme papyrus pro Thovta, moudrého boha. V hnízdišti fénixů hledáme posvátná pírka a objevujeme duchy z minulosti Džu.

Zvládli jsme otcovo bláznivé patro, vyrábíme krásné lampiony na měsíční stezku za Thovtovým paviánem. V temné temnotě objevujeme hodně podivné až nesmyslné básně.

A to si na nás naši vůdci ještě vymysleli, že se naučíme tancovat mazurku, polku, waltz … Barevní ibisové a krystaly nás dovedly až k Thovtově desce!

Díky létajícím kobercům máme kusy „sádrovce“, které do sebe podivně zapadají. Pak na to někdo přišel, je to pouštní růže a my jsme zváni do Casina stejného jména.

Pro jistotu jsme ještě probádali úpatí Pyramis. Poletovali tam krkavci, parukářky, uhelníčci a další ptáci, kvetly lýkovce, prvosenky a devětsily. Stále uvězněni v kouzlech pyramidy kombinujeme kočičí tajemství a nacházíme mumiinu kočku Hej. Však nám taky mumie Julie pomohla oškrabat i brambory.

Máme Anubisovu desku! A večer na povrch pyramidy dopadají první sněhové vločky.

Ráno procházíme mumiiným sarkofágem na cestu do podsvětí. Člověk by nevěřil, kolik nás to stálo úsilí, běhů, rozhodnutí, návratů a přemýšlení. Ale nakonec je tu. Deska vážení srdce, deska bohů.

To už nevydrželi faraon se svojí stráží a desku Džu prostě vzali a odešli. Tak to nenecháme! (To říkáme my), Džu měla dobré srdce … Kdo tam byl, ví, že vše nakonec dobře dopadlo a my chystáme mumii na poslední cestu do podsvětí. Nás bohové vyslali zpět do Mehenu, nemáme tu být! A na cestu dostáváme papyrus s posvátným scarabem a tajemnými znaky dávného písma. Alabastry, jež naše družiny Třetí pyramida, Sethův sarkofág a Píseční experti bohatě vyvážily její srdce. Anubis ji odvádí do podsvětí, i s její kočkou Hej.

A tohle máme rádi! Příprava divadel, dělení pokladu a pak konečně ta divadla a poslední večer.

Těžko říct, co z toho nám rodiče a přátelé uvěří …