Chtěli jsme přivést LMP do dávné říše Kémet, do starověkého Egypta a tak jsme objednali u společnosti Pagania prastarou hru Senet.

Jiří Svoboda poslal odpověď: Toto provedení Senetu je propojeno s boží hrou Mehen. Je na cestě.

Zatím poslechněte dávná slova a vyvolejte Chodce v písku.

Stvořil jsem Mehen

pro kroky v písku

vedoucí k darům Kemetu.

Scarab má velkou moc a sílu,

stačí naň pohlédnout.

Jděte do stepí, skal a písků,

vyvolejte Pouštní chodce, Hledače pokladů.

Stvořil jsem Senet

pro ty, jež nedojdou.

Voláme tě, chodče v písku.

Třikrát zvolejte všemi hrdly

ša tana  marawa  mara!

ša tana  marawa  mara!

ša tana  marawa  mara!

Dozvěděli jsme se, že pošta nám brzy doručí hru senet. Díky staroegyptskému svitku jsme vyvolali Pouštního chodce. Umíme hledat ve skalách. A také nastala mela, ale protože se nebojíme tygrů, a víme jak získávat zlaťáky a princezny, obdrželi jsme od krále figurky pouštních chodců. Už abychom měli tu hru …

Pouštní chodci družin Bastet, Hroší faraoni, Nenažraní Gardfieldi, Hroší hoši, Anubisovi krokodýlí válečníci, Ohniváci, Černé kočky, Scarabeové s oranžovou pleškou, Snofru, Ápiss, Issais, Thutmose a další při hledání vzácných kamenů uviděli všichni to samé. Překvapili fousatou postavu držící v rukou sošku. Někdo dokonce tvrdí, že vypadala jako nějaký egyptský bůh (ta soška). Postava, to byl nejspíš trpaslík a cosi znechuceně vykřikoval a utíkal pryč mezi balvany. Náhle se před ním otevřela černá díra, on do ní skočil a zmizel. I s dírou …

Vyslali jsme hledací činčilu a podařilo se nám vystopovat lokalitu, kde se to stalo. Ano, je to na Smrčníku, tam ve Štolách bílých kamenů. Tam již od pradávna pracuje společenstvo Mucošů –  jesenických trpaslíků. Vše další, co zjistíme, se dozvíte prostě tam.

Poslední události: Dojeli jsme to toho hornického srubu.

Trpaslíci vylezli až ráno. O sošce jsme mlčeli a souhlasili jsme s jejich výzvou, že u nich za práci můžeme bydlet, jíst a snít. (Někteří z našich starších si však v duchu říkali, že sošku egyptského boha chceme vystopovat, vždyť patří ke hře Mehenu a jen s ní můžeme proměnit mehenské kameny v poháry dávné říše Kémet.) Zatím poznáváme trpasličí kraj, kde zlobři drtí mramorové hory. Uchvátila nás trpasličí přísloví, soutěžíme ve znalostech o trpaslících, poznáváme jejich vzájemné vztahy … hory naproti našemu paláci mění barvy a mraky plují daleko i téměř pod okny. Za sklem schnou před plameny mokré boty.

Jezdíme mašinkami s vagony do místních dolů, lomů a jiných nalezišť. Tam poprvé potkáváme soukromého detektiva, hledá černého trpaslíka …

Malujeme trpasličí klenoty a ráno opět hrajeme „konvici“

Další detektivova zpráva: černý trpaslík měl prý sošku nějakého egyptského boha a údajně někde poblíž hornického srubu má skrýš plnou pokladů, pravděpodobně ji vzal ve hře Mehen. Cestu ke skrýši a jejímu otevření ukrývají čtyři krystaly, které musíme získat – za uměleckou tvořivost, znalost trpasličího jazyka, musíme být lepší v člověče, nezlob se  a hlavně proniknout do elfího háje a přinést drúzu ukradeného morionu.

Přicházíme ke skrýši Černého trpaslíka, otvíráme ji silou čtyř krystalů. Hle, kdo se to tu plíží a něco schovává? Nakonec slovo dává slovo a za krystaly získáváme všechny jeho poklady a k nim i sošku boha Anubise. Trochu nám vrtá hlavou, kde ji vzal a proč tak toužil po Čtyřech krystalech. Ale což, sošku chceme a když jsme k ní dostali pěknou hromádku lesklých kamenů. Sošku pečlivě balíme a chystáme se domů.

Nyní již bude Anubova moc a síla měnit kameny Mehenu ve starodávné poháry vědění.